Marabid bin Barun ur-Fáhí je hráčská postava ze skupiny Hledačů v rámci kampaně Poklad ve skalách.
Statistiky[]
Rasa: Modrý gnóm
Povahový rys: Ješita – záleží mu na uznání ostatních a rozhodně si nechce nechat upírat zásluhy
Cíle postavy[]
Dlouhodobý cíl:
Aktuální krátkodobý cíl:
Splněné:
Vlastnosti a Jizvy[]
Tělo: 5
Duše: 4
Vliv: 6
Povolání a ZS[]
Rasové ZS: Pouto krve
Bojovník 2 : Šampion(zběhlost v Sebedůvěře), Gladiátor(zběhlost v Boji zblízka)
Kejklíř 1 : Akrobat(zběhlost v Pohyblivosti)
Mastičkář 2 : Ostrý jazyk, Působivý řečník
Vybavení[]
Nástroje[]
- Krátká hůl z tvrdého dřeva s vyřezávanou hlavicí (mocně)
- Tesák (přesně)
- Poškozený kvalitní elfí luk (po opravě hodnota 45 g) (přesně)
- Kvalitní zimní oblečení (ochrana(1), kvalitní proti zimě)
- Nákladní mula
- Lucerna
- Lano (přesně)
- Teplá deka
- Křesadlo
Spotřební předměty[]
- Olej
- 3 louče
- 2 měchy na vodu
- Lahev pálenky
- Atrapy granátů z hlíny, s pravým doutnákem
- Zásoby jídla na 16 dní
Zdroje[]
- Suroviny za 4 g
- Hotovost 8 g a 10 h
- Vybavení za 6 g
- Cennosti: nebroušené drahokamy v hodnotě 60 g, velká elfí mince v hodnotě 10 g
Původ[]
Marabid je třetím synem své matky Barun bin Mehid ur-Fáhí, majitelky úspěšné truhlářské dílny a notářky místní gnómské komunity v Hylteburku, a otce Jenna, talentovaného malíře a rytce. Marabidova košatá rodina patří mezi uznávané rody modrých gnómů, nemůže si stěžovat na materiální nedostatek a těší se i odpovídajícímu společenskému postavení lokální honorace. Mezi Marabidovými příbuznými je kromě řady řemeslníků a obchodníků i několik vojenských písařů, správců a úředníků pracujících v trpasličích službách.
Kromě světských povolání se v rodině z generace na generaci předávají také znalosti gnómských Tajemství a magických umění. A jelikož Marabidův nejstarší bratr Arin zdědí výnosný podnik po matce a druhorozený Khatar započal slibnou kariéru v trpasličí armádě, zůstalo na nejmladším, aby navázal na rodinnou tradici a stal se ve stopách svého strýce bakalářem gnómských Tajemství.
Marabidova matka Barun je náležitě hrdá na své poctivě nabité jmění a neváhá tedy po moderním způsobu vyslat syna na studium do vzdáleného vyhlášeného kláštera An-Ejrah. Mladý gnóm na dlouhou cestu dostane rodičovské požehnání, mulu s cestovním vybavením a zásobami a jednoznačný pokyn – až se vrátíš, ať se honosíš titulem přinejmenším dochtór Tajemství.
Marabidovi ale jeho úděl moc nevoní. Znalci Tajemství jsou sice mezi gnómy formálně váženi, ale jejich reálný vliv je malý, věčné vysedávání v meditacích a knihách jim brání získat významnější funkce a trpaslíkům nebo lidem jsou kolikrát přímo pro smích – nebo tak alespoň Marabid soudí z těch několika málo jemu známých příkladů, zejména jeho nemluvného strýce a senilního prastrýce. Proto se nikterak nehrne do toho strávit následujících několik let za studenými zdmi kláštera a rád by vymyslel způsob, jak své rodiče úplně nezklamat a přitom se vyhnout všem těm otravným povinnostem spojeným se studiem.
Když Marabid v obchodním městě Lurfnarfu, asi v polovině své poutě do kláštera, narazil na prazvláštní skupinku cestovatelů, která nejenže s ním má společnou cestu, ale ještě navíc se chystá najít poklad, neváhal a připojil se k nim. Opustit je může vždycky a kdo ví, třeba se mu za výjimečné zásluhy nebo patřičný obnos podaří od gnómů z An-Ejrah získat čestný dochtorát i bez dlouhého a nudného studia.
Byť Marabidova gnómí hrdost někdy hraničí až s ješitností a arogancí, většinou je veskrze přátelský a společenský, pokud zrovna nemá svou mrzoutskou chvilku. Marabid je mladý, ambiciózní a má velké cíle – byť si není jistý, jaké přesně – a chce jich dosahovat pokud možno hned. Touží po uznání a vlivu a nestačí mu respekt nižších kast gnómů, který se rozumí samo sebou, nýbrž chce dosáhnout úctyhodného postavení i ve světě trpaslíků a lidí. Když na to přijde, neváhá vymýšlet složité plány a úskočné léčky, ale když je má uvést do praxe, je často netrpělivý a někdy dokonce zbrklý.
Marabidova příslušnost k modrým gnómům je na první pohled snadno uhodnutelná ani ne tak podle bledšího odstínu jeho kůže nebo nadutého vystupování, jako podle parádního kabátu z modře zbarvené kůže, podšitého jemnou beránčí vlnou, s límcem z kožichu polární lišky a bílou nití decentně vyšívanou náprsenkou. Svou hlavu se zašpičatělýma gnómíma ušima a jediným trsem světlých vlasů kroutících se mu nad čelem do hurvínkovské čupřiny zpravidla schovává pod beranici z podobné modré kůže, z jaké je i jeho kabát. S sebou nosí krátkou hůl s masivní vyřezávanou hlavicí z tvrdého dřeva, kterou se v případě potřeby umí i ohnat, a malou tornu přes rameno na osobní potřeby.